Jdi na obsah Jdi na menu
 


byblis-byblidy

popis:  Byblidy jsou zajímavé byliny až polokeře s čárkovitými žláznatými listy. Hmyz je váben především třpytem kapiček. Listy a květy vyrůstají z vystoupavé lodyhy, jejíž výška a rozestupy listů jsou závislé na daném druhu. Květy jsou zbarveny od bílé až po tmavě fialovou, někdy samosprašné. Rod Byblis by se dal rozdělit na 2 části - vytrvalé a jednoleté druhy. Byblis gigantea a B. lamellata jsou vytrvalé a vzrůstově větší (až 70 cm), zatímco ostatní druhy jsou letničky a nedosahují takových velikostí. 

počet druhů a variabilita:  Ještě nedávno se rozlišovaly pouze 2 druhy tohoto rodu (Byblis gigantea a Byblis liniflora). Rostliny na různých lokalitách však vykazovaly silnou variabilitu, což se brzy projevilo v rozčlenění do 7 druhů, u nichž je už vnitrodruhová variabilita jen minimální.

rozšíření a biotopy:  Všechny druhy jsou endemity Austrálie, jen Byblis liniflora zasahuje až do Nové Guineje. Vyhledávají stále nebo sezónně mokré prosluněné biotopy s minimální konkurencí okolních rostlin. Některé druhy jsou ekologicky vázány na přirozené požáry, které zničí konkurenční vegetaci; dospělé byblidy přežijí pomocí oddenkatých podzemních částí (jen některé druhy) a semínka jsou působením požáru nabuzena ke klíčení.

umístění:  Ideální bývá prosluněný okenní parapet nebo skleník, možné je i letnění.

osvětlení:  Byblis milují dostatek slunce, které v letním období není problém nabídnout. V zimě je to obtížnější - letničky zahynou a trvalkám je vhodné přisvětlovat umělým zdrojem světla. V případě, že se rozhodneme přisvětlovat v zimě i jednoletým druhům, můžeme u nich dosáhnout i 2 let, pak už ale rostliny nezvládnou svou vrchní část vyživovat a stejně umírají.

teplota:  Byblidy jsou spíše teplomilnější, ale pokud si zvyknou, dokáží krátkodobě ustát i teploty blížící se nule. Růstové optimum u letniček je 20 -35 °C, u trvalek mírně chladnější. Pro trvalky je také vhodné snížení teploty během zimního období, zhruba na 7 - 15 °C (není to však nutností, obzvlášť při dostatečném osvětlení).

zálivka:  Během vegetační sezóny by měl květináč s byblidy trvale stát v podmisce s vodou. V zimě je vhodné zálivku mírně snížit. Vyschnutím substrátu riskujeme ztrátu rostliny.

nádoby, substrát, přesazování:  U jednoletek stačí malé květináčky, trvalky ocení větší nádoby. Jako substrát můžeme použít směs rašeliny a křemičitého písku (nebo perlitu či štěrku) v poměru zhruba 2 : 1. U trvalek je potřeba dát drenáž. Jednoleté druhy mají neobnovitelný kořenový systém, tudíž přesazování je extrémně riskantní. Bez obtíží je možné pouze u mladých semenáčků, kterým se kořeny teprve vyvíjejí. S trvalkami v tomto směru není takový problém, ale při jejich přesazování jsme i tak velmi opatrní. Přesazujeme je jednou za 2 - 3 roky podle míry znehodnocení substrátu. Uvádí se, že po přesazení by se substrát neměl příliš přemokřovat.

vzduch:  Byblidy nejsou na RVV příliš náročné, i když některé druhy mají rády její vyšší hodnoty (např. Byblis aquatica). Vysoká RVV většinou vede spíše k napadení houbovými chorobami. K tomu mám jednu zajímavou zkušenost: Na podzim jsem se rozhodl zničit své dospělé Byblis liniflora a nechat si na jaro jen semínka. Nevyhodil jsem je na kompost, ale na zkoušku jsem je dal do málo osvětleného zákoutí nevětrané pokojové vitríny s velmi vysokou RVV - rostliny během 2 dnů nečekaně uhnily. Rychlost jejich odumření mě velmi udivila, a ukázala, co dokáže vysoká RVV ve spojení s nedostatečným pohybem vzduchu a špatným osvětlením udělat s jednoletými byblidy. Dobrý pohyb vzduchu je také jedním z faktorů, které mají na růst těchto krásných rostlin velký vliv. 

hnojení a krmení:  Krmení drobným hmyzem nebo velmi mírné pohnojení univerzálním zředěným hnojivem na listy může rostlinám pomoci k rychlejšímu růstu.

množení:  Vegetativně se dá množit pouze Byblis gigantea a Byblis lamellata, a to řízkování kmínku. Jednotlivé řízky (dlouhé aspoň 10 cm) se zapíchnou do substrátu, kde po určité době zakoření. Toto množení však není vždy úspěšné. Patrně by u těchto dvou druhů bylo možné i množení kořenovými řízky (když pomocí kořenů přečkávají požáry), ale to není v kultuře vyzkoušené, je to pouze má teoretická domněnka. Semínka trvalek klíčí poměrně špatně, proto je stratifikujeme imitací přirozeného požáru nebo použitím kyseliny giberelové. Jednoletky se jinak než semínky rozmnožovat nedají. Ty naštěstí klíčí většinou ochotně a rychle. Doporučuje se vyšší výsevní teplota. Semenáčky již za několik měsíců od výsevu dospějí a vykvetou. Kvetení je u byblidů poměrně časté, avšak ne každý druh je spolehlivě samosprašný.

choroby a škůdci:  Rostliny napadají běžní škůdci, jako jiné MR, obzvlášť oblíbené jsou u slimáků, kteří dokáží během jediné noci mladou rostlinku úplně sežrat. Při použití chemie musíme brát ohledy na to, že byblidy jsou velmi citlivé, a raději sáhneme po alternativním způsobu, jak se škůdce zbavit. V nevhodných podmínkách mohou být byblidy napadeny houbovými chorobami.

shrnutí:  Při dodržení základních podmínek (světlo, pohyb vzduchu, ...) je rod Byblis určený každému milovníkovi MR. Kromě běžné Byblis liniflora jsou ale v našich sbírkách byblidy dosud spíše vzácností.

zástupci:
Byblis aquatica
Byblis filifolia
Byblis gigantea
Byblis guehoi
Byblis lamellata
Byblis liniflora
Byblis rorida

 

druhy

Datum: 4. 12. 2011
Fotografií: 7
Složek: 0

kultivary, variety atd.

Datum: 4. 12. 2011
Fotografií: 2
Složek: 0
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář